Přiznám se, že když jsem poprvé slyšela od Daniely Šteruské o projektu Meda, nevěřila jsem, že nastane ta chvíle, kdy všechny částečky toho obrovského kolosu jménem „DIVADLO“ do sebe zapadnou v ten správný moment tak dokonale, aby mohl projekt vzniknout.

Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsme asi před třemi lety seděly v malebné kavárně v centru Prahy nad horkým čajem (dobře, přiznávám, že to možná nebyl čaj) a Daniela vyprávěla a vyprávěla…

Jak jsem byla oslovena

Daniela vyprávěla o Medě s takovým nadšením, oči jí zářily, úsměv od ucha k uchu a já ji se zaujetím poslouchala. Když mi řekla, že by byla ráda, abych se právě já starala o produkci celého projektu, její nadšení přeskočilo i na mě. Byla jsem v té době však natolik zaměstnaná jinými projekty, že jsem Medu považovala za opravdu hodně vzdálenou budoucnost.

Pracovala jsem pro velké muzikálové divadlo, takže jsem v té době neměla moc prostor a čas se věnovat něčemu jinému. Rozhodla jsem se, že chci být více na volné noze a i když pro mne nebylo jednoduché to změnit, protože to byla srdeční záležitost..nakonec jsem vystoupila z komfortní zóny a byla jsem odměněná prací na tomto krásném projektu.

Ale jak jsem již napsala. Nebylo to hned. Skutečně, i přesto, že jsme s Danielou za tu dobu vypily ještě mnoho čajů, téma Meda na nějaký čas usnulo.

Až jednou zazvonil telefon a v něm opět ten nadšený hlas: „Terko, tak já tu Medu opravdu dělat budu…“

Důležitý je dobrý tým

Uvědomila jsem si, že najednou je i pro mě ten správný čas, a budu moci dát Medě tolik ze sebe, kolik si zaslouží. Daniely nabídku jsem tedy bez váhání přijala. A tak se postupně začaly spojovat první části.

Produkční práce zasahuje do mnoha oblastí divadla a mnohdy znamená splnění skutečných kuriozit a překonání nejedné pořádně zapeklité překážky. Proto je pro mě nesmírně důležitý tým lidí, který kolem sebe mám. Myslím, že u Medy se podařilo opravdu nevídané.

Poskládat tým s takovou energií, který máme my, to je vzácnost. A protože je moje práce především o lidech kolem mě, musím tento prostor využít k tomu, abych zmínila právě je, sklonila poklonu a poděkovala jim.

Kdo za tím tedy stojí? 

Poděkovat bych chtěla nejen naší nadšené producentce Danielce, která za vším stojí, ale také režisérce Adélce, díky jejíž éteričnosti ve mně vždycky zavládne klid, který mi někdy tolik schází (ano, my produkční jsme občas pořádně na nervy). Psát zde podrobně o našem prvotřídním obsazení, potřebovala bych tento blog jen pro sebe, abych každému mohla věnovat alespoň jeden samostatný článek, ale protože mám prostor omezený, zkrátím to:

Táňo, Dano, Jaromíre, Stáňo, Dane, Verčo, Lukáši, Kačko, Václave! Děkuji za Vaši profesionalitu, vstřícnost, prvotřídní spolupráci a za to, že jste do toho s námi šli!

Je tady ale další řada lidí, jejichž práce je nesmírně důležitá. Je to scénografka Lucia Škandíková, kostýmní výtvarnice Tereza Kopecká, hudební skladatel Petr Zeman, fotografka Eva Neužilová, grafik Michal Kupilík, asistentka režie Renata Martinová, správkyně sociálních sítí Lenka Chlupáčová, všichni pracovníci v dílnách, kteří vyrábí scénu a pracují na kostýmech, technici, zvukaři, osvětlovači, garderobiérky, maskérky, je to celý tým Musea Kampa v čele s panem ředitelem Janem Smetanou, je to pan David Dvořák.

Vám všem patří OBROVSKÉ DĚKUJI.

Meda je dělaná srdcem

Děkuji za to, že jste kolem nás, za to, že svou práci děláte srdcem, a za to, že právě díky Vám do sebe perfektně zapadly i ty nejtitěrnější části a Meda může vzniknout. Moc bych si přála, aby se energie nás všech přenesla do představení a z představení na diváky. Aby divákům Meda rozdávala radost. Radost diváků pro nás všechny totiž bude tím největším oceněním.

Závěrem

Pokud byste něco potřebovali,  napište na tereza@predstavenimeda.cz  a já se pokusím vám odpovědět.

Moc se na vás v létě těším! Na představení se můžete přijít podívat na jednom z uvedených termínů představení v Museu Kampa!