Když mě na podzim minulého roku oslovila producentka, scénáristka a iniciátorka celého představení, Daniela Šteruská, abych pro MEDU navrhl vizuální podobu propagačních materiálů, bylo mi potěšením se k projektu připojit. Téma Medy Mládkové pro mě nebylo novinkou. V minulosti jsem se ve spolupráci s Museem Kampa podílel na řadě grafických výstupů, v nichž se motiv Medy Mládkové jakožto zakladatelky a patronky Musea přirozeně opakoval. Tvorba plakátů a propagačních materiálů k divadlenímu představení se tak stala skvělou příležitostí, jak osobnost Medy Mládkové zachytit z jiné perspektivy a znázornit v jiném kontextu, než v jakém byla dosud vnímána.

Pohled do minulosti: Museum, Meda a vizuální kontinuita

Abych objasnil, proč plakáty MEDY vypadají tak, jak vypadají, bude nezbytné si nejprve provést krátkou retrospektivu a vrátit se o několik let zpět. Vše má svou návaznost a i výtvarná podoba tohoto představení je výsledkem několikaleté geneze.

Poprvé mi Meda Mládková vstoupila do tvorby v roce 2016, kdy jsem společně s Museem Kampa vyvíjel kolekci dárkových předmětů, které nesly tvář i jméno slavné mecenášky. Na pult muzejního obchodu tak dorazily předměty značky MEDA: SINCE 1919. Čokolády (jichž je mimochodem paní Meda velkou milovnicí), mýdla a další produkty ruční výroby byly zabalené do ucelené sady obalů s nádechem retra, na nichž archivní fotografie ze života Medy překrývá barevný gradient, dávající původně černobílým fotografiím dobovou patinu.

Od čokolády po vizuální styl musea

V roce 2017 se Museum Kampa rozrostlo. Mimo správy areálu Sovových mlýnů dostalo do své péče také nově zrekonstruovanou Werichovu vilu, v níž otevřelo multifunkční kulturní prostor a stálou expozici věnovanou Janu Werichovi a dalším, neméně významným obyvatelům tohoto slavného domku na pražské Kampě.

S touto akvizicí přišla potřeba obě instituce spadající pod Nadaci Jana a Medy Mládkových (tedy Museum Kampa i Werichovu vilu) zaštítit a vzájemně propojit. Skrze novou vizuální identitu. Zrodila se kostka, základní kámen nového vizuálního stylu nadace. Tento elementární tvar, tvořený přiznanou mřížkou 6 x 6 bodů, obě instituce orámoval a definoval podobu nově vznikající rodiny logotypů. Ostatně museum umění je už od dob modernismu označováno jako bílá krychle (white cube). A Werichova vila, vyprávějící historický obraz jedné éry, se zase stala pomyslnou černou skříňkou (black box).

Klíčovou roli zde hrálo i dělení slov uvnitř kostky, hledající v názvech institucí nové tvary a významy (Muse•Um•Kam•Pa). Je to oblíbená hříčka, vždyť i Jan Werich se na plakátech Osvobozeného divadla podepisoval jako J•W•Rich.

Werichovka otevřela prostor barvám a geometrii

Důležitou úlohu sehrál i nově se formující vizuální styl obou institucí. Všudypřítomná mřížka bodů definuje prostor, v němž se skloubí text, polotónové fotografie a ryze geometrické tvary. Tyto abstrahované barevné segmenty nesou odkaz ke slavným obrazům, mezi něž patří i Kupkova Katedrála – jedno z nejvýznamnějších děl ve sbírce Musea Kampa.

Naproti tomu nově otevřená Werichova vila se na vizuálech rozevřela doslovně. Po vzoru hravých plakátů Osvobozeného divadla ze 30. let od Františka Zelenky byla vyobrazena jako místo plné barev, pohybu a veselí. Geometrické segmenty, které levitují prostorem, zde potom odkazují k avantgardním tendencím 1. poloviny 20. století, které tvorbu Osvobozeného divadla výrazně ovlivnily.

Jak ztvárnit paní Medu

Ale zpět k Medě, tento text je především o ní. S Medou Mládkovou jsem měl tu čest se osobně setkat několikrát. Vždy krátce a vždy formálně. Jak jinak, paní Meda platí za dámu, která umí být formální, možná lehce odměřená a vzdálená, avšak vždy pečlivě upravená a vkusně oděná. Žena na úrovni. Mecenáška, která svůj život zasvětila výtvarnému umění, k němuž chovala veliký obdiv a úctu. A přesně taková Meda by měla z divadelních plakátů vyzařovat.

V rámci příprav vizuálu pro představení jsme byli s producentkou Danielou názorově zajedno – hledáme takové výtvarné pojetí, které bude výrazné, poutající a zároveň koncepčně naváže na stávající vizualitu Musea Kampa. Chceme plakát plný barev, který představí budoucím divákům Medu Mládkovou v podání herečky Tatiany Vilhelmové natolik přesvědčivě, že téměř zanikne tenká hranice mezi osobností hlavní představitelky a rolí.

Toho by šlo jen stěží dosáhnout bez skvělých fotografií, kterých se zhostila fotografka Eva Neužilová. Tatiana Vilhelmová, převlečená do reálných kostýmů Medy Mládkové včetně jejích autentických šperků, se v ateliéru na pár okamžiků skutečně proměnila ve slavnou mecenášku. Zjevila se Meda, která se již brzy představí i všem divákům, kteří na představení zavítají.

Divadlo, které hraje barvami

Výsledkem focení se stal soubor fotek, z nichž bylo náročné vybrat tu nejlepší – skvělé byly skoro všechny. Z řady nafocených outfitů, mezi nimiž nechyběl ani Medin typický fialový rolák, padla volba na červeno-zlatou róbu, kterou doplnily Mediny typické tyrkysové brýle. Z této kombinace byla odvozena i barevná paleta vizuálu, která přechází od zemitě rudých odstínů přes zlatou, tyrkysovou až po tajemně modrou barevnost.

Okouzlenou Medu na vizuálech obklopují zkosené geometrické segmenty, které i v tomto případě odkazují k obrazu Katedrála od Františka Kupky, jehož tvorba Medu v 50. letech tolik okouzlila. Grafické přípravy vizuálu vyvrcholily začátkem prosince, kdy se veřejnosti ukázala první „teaserová“ kampaň oznamující chystanou hru.

Alternativní plakát, který byl v rámci 2. vlny kampaně nasazen během března a května, představuje divákům vyjma Tatiany Vilhelmové i širší herecké obsazení, do něhož se řadí Veronika Arichteva, Dana Batulková, Lukáš Příkazký, Daniel Šváb a Jaromír Dulava.

Vyjma venkovní reklamy prostoupil vizuál i do celé řady dalších výstupů, mezi něž patří doprovodné tiskoviny, merchandising v podobě triček a plátěných tašek a koneckonců i tento web.

Na viděnou u představení

Propagační kampaň na hru se v těchto dnech opět stává součástí veřejného prostoru a oznamuje brzký příchod paní Medy a jejího životního příběhu na jevištní parkety, respektive na pódium nové letní scény, která vznikne speciálně pro tuto událost přímo na nádvoří Musea Kampa. Krásný způsob, jak oslavit úctyhodných sto let, jejichž přesný den završí slavnostní derniéra tohoto představení.

Z celé spolupráce mám radost, neboť nebývá pravidlem, že v rámci zadání a kreativních příprav panuje taková synergie, kdy všechny strany sdílí podobnou představu a vidění světa. Ostatně souhra mezi celým tvůrčím a realizačním týmem je to, v čem vnímám tento projekt za ojedinělý.

Na viděnou v jednom z uvedených termínů představení v Museu Kampa!